1. Upozorňovací zařízení: Psi mohou být vycvičeni, aby upozorňovali své neslyšící majitele na různé zvuky, jako jsou zvonky, budíky, kouřové hlásiče a dokonce i zvuk někoho klepajícího na dveře.
2. Asistence signalizace: Psy lze naučit provádět specifické akce nebo gesta, aby sdělovali zprávy nebo varování. Mohou například poklepat na nohu svého majitele, aby naznačili někoho u dveří, postrčili ho směrem ke zdroji hluku nebo ho dokonce přivedli k zvonícímu telefonu.
3. Emocionální podpora: Psi poskytují emocionální podporu a společnost, snižují pocity izolace a osamělosti, které mohou někdy doprovázet ztrátu sluchu. Nabízejí pocit bezpečí, pohodlí a neochvějné loajality.
4. Asistence pro mobilitu: Někteří neslyšící jedinci mohou také trénovat své psy jako služební psy, kteří je dokážou vést přes překážky a náročná prostředí a zajistit bezpečnou mobilitu.
5. Advokacie a sociální interakce: Psi mohou fungovat jako „mosty“, které pomáhají usnadnit komunikaci mezi neslyšícími jedinci a širokou veřejností. Často podněcují pozitivní interakce a rozhovory s cizími lidmi.
6. Včasné varování: Psi mohou upozornit neslyšící jedince na potenciální nebezpečí, jako je kouř, plyn nebo blížící se auta, čímž zvyšují bezpečnost v každodenním životě.
7. Nezávislost a zmocnění: Asistenční psi poskytují neslyšícím lidem možnost žít nezávisleji a sebevědoměji s vědomím, že jejich psí společník je vždy k dispozici, aby je podpořil.
Partnerství mezi neslyšícími jedinci a jejich psy přesahuje pouhou asistenci; je to hluboké pouto postavené na důvěře, vzájemném porozumění a neochvějné společnosti. Psi nejenže umožňují neslyšícím lépe vnímat a prožívat svět kolem sebe, ale také poskytují emocionální a psychickou podporu, která jejich životy nezměrně obohacuje.