Příklady ektotermních zvířat zahrnují plazy (hadi, ještěrky, krokodýli), obojživelníky (žáby, ropuchy, mloci), ryby a mnoho bezobratlých (hmyz, pavouci, červi). Tato zvířata se běžně vyskytují v prostředích, kde může teplota kolísat, jako jsou pouště, lesy mírného pásma a vodní ekosystémy.
Ektotermy mají několik adaptací, které jim pomáhají přežít v jejich prostředí:
1. Termoregulace:Ektotermy používají strategie chování k regulaci své tělesné teploty. Mohou se vyhřívat na slunci, aby absorbovali teplo, nebo hledat stín, aby se ochladili. Některé druhy mohou také změnit barvu těla, aby účinněji absorbovaly nebo odrážely sluneční světlo.
2. Rychlost metabolismu:Rychlost metabolismu ektoterm je přímo ovlivněna teplotou. V teplejších podmínkách se jejich metabolismus zvyšuje, což vede k vyšší úrovni aktivity. V chladnějších podmínkách se jejich metabolismus zpomaluje, šetří energii a umožňuje jim přežít s menším množstvím potravy.
3. Hibernace a Estivace:Aby se některé ektotermy vyrovnaly s extrémními teplotami, vstupují do období klidu, jako je hibernace během chladných zim nebo estivace během horkých a suchých let. V těchto obdobích výrazně klesá jejich metabolismus a dostávají se do stavu snížené aktivity, aby šetřili energií.
Ektotermie má pro zvířata výhody i nevýhody. Zatímco ektotermy mohou šetřit energii tím, že se spoléhají na externí zdroje tepla, jsou náchylnější k teplotním výkyvům. Mohou mít potíže s udržením optimální tělesné teploty v extrémních prostředích, což omezuje jejich geografické rozložení a vzorce aktivity.
Naproti tomu endotermní živočichové, běžně známí jako „teplokrevní“ živočichové, dokážou regulovat svou vnitřní tělesnou teplotu nezávisle na prostředí. Metabolickými procesy udržují stálou tělesnou teplotu, což jim umožňuje být aktivní v širším spektru podmínek prostředí.